Hodina oblékání kimon dneska proběhla bohužel bez jakýchkoli dalších startrekových narážek. Holt nemůže být každý týden posvícení. Minulý týden mě to aspoň inspirovalo k tomu, že jsem si našla, jak se řekne "Žij dlouho a blaze." a "To je nelogické." v japonštině :D
Kdyby vás to náhodou zajímalo, tak je to v udaném pořadí:
「長寿と繁栄を」 (čódžu to han'ei wo)
「それは非論理的です。」 (sore wa hironriteki desu)
Hodina znaků byla jako obvykle úspěšná a silně uspávací. Hodina poslechu se taky dala, ale konverzace byla poněkud tragická, aspoň teda pro mě. Přišla nám tam japonská studentka, která nám měla něco vykládat a my si měli dělat poznámky, a potom to převykládat učitelce. Nerozuměla jsem té dívčině skoro ani slovo. Měla divný přízvuk a používala slova, která jsem nikdy předtím neslyšela. Když jsem se jí každé třetí slovo ptala, co to znamená, neuměla mi je nijak jednodušeji vysvětlit. Takže když se mě pak učitelka přišla zeptat, co jsem se dozvěděla, moje výpověď by se dala shrnout: "eeee..toooo....". Epic fail.
V mojí skupině jsme na hodinách japonštiny čtyři, takže člověk musí celou dobu dávat pozor a účastnit se výuky. (Ne jako v Olomouci, kde si člověk spočítá, která věta na něj vyjde a zbytek prospí :D ) Fungovat na plný výkon tři hodiny v kuse je poněkud vyčerpávající.
Hrozně rychle tady utíká čas. Než si všimnu, už musím jít zas spát. Ze školy dorazím domů většinou tak o půl šesté (v pondělí skoro v sedm), cestou ze školy se totiž dost často stavím na nákup a cesta samotná trvá skoro 25 minut (když člověk nežene). Pak se tak dvě hodinky vaří, večeří, uklízí, případně pere. A ejhle už je večer. Nějak to tu všechno nestíhám.
Stále žádné nové fotky. Pokud teda nechcete vidět, co jsem měla k večeři.
Přihodím aspoň "vtipný" japonský klípek.
Žádné komentáře:
Okomentovat