čtvrtek 11. listopadu 2010

Den 57. (čt) - Týden

Nějak jsem se tenhle týden ještě nedostala k tomu, abych sem něco napsala. To je tím, že jsem o víkendu tak výletovala a neudělala si úkoly předem, takže jsem to teď musela dohánět.

V pondělí jsme na ikebaně dělali "přírodní" aranžmá. Dostali jsme jenom pět chryzantém a museli jsme je podle návodu přesně nastříhat do různých délek, a pak napíchat vedle sebe do správného pořadí o__O Ale vypadalo to nakonec docela hezky.
Photobucket
O přestávce japonštiny jsem vyfotila výhled ze čtvrtého patra hlavní budovy školy.
Photobucket

V úterý jsme na Britské literatuře dokoukali Těžké časy, málem jsem tam usnula. Mám takovej pocit, že by ten učitel byl hodně překvapenej, kdybych mu řekla, že jsem skutečně Dickense četla a ne jednoho.
Na Mezinárodní komunikaci jsme se dostali až ke zjištění, že Angličani a Australani neumývají saponát z nádobí, což jak mně, tak Japonkám přijde poněkud nechutné. Zajímavý kulturní poznatek.
Paní kolejná mi přinesla letáček o recyklaci. Rozumím tomu asi tak "jak koza náklaďáku". *poslouchá Nohavicu*
Photobucket

Ve středu mě pan učitel z "hodiny kimonování" opět pobavil. Přišel se svým notebookem, na kterém pak něco vyváděl. Když u něho zrovna neseděl, bylo vidět co má na ploše... Že zrovna učitel z hodiny, kde se učí oblékání tisíc let starých dvorských rób, bude fanoušek Star Treku, to mě vážně nenapadlo :D
Photobucket
Pracujeme ve skupinách po pěti. Každou hodinu je jedna vždycky oblečená do spodního kimona a dělá "oblékaného". Dvě ji oblékají, jedna pracuje vepředu a jedna vzadu, a za hodinu se snažíme všechny vystřídat v obou pozicích. Když jsem teď byla předním oblékačem, povedlo se mi krásně nalajnovat límečky, že byly vidět jenom barvičky, přesně jak to má být. Už mi to jde :) Tady je obrázek na knížce, kterou používáme.
Photobucket
Příští hodinu budou oblíkat mě :D to bude náročný.

Dneska jsem konečně setřela, vyprala a douklidila věci, co tu zůstaly po spolubydlící. Teď už je to tady oficiálně moje. Odpoledne jsem měla sraz s Joostem na Haradžuku. Zašli jsme do LEMONed, trochu se prošli, dali si palačinku a pak ještě kafe. Nějak jsem ale nebyla ve své kůži, tak se mi i ta angličtina nějak pletla. Vlak nazpátek domů byl zatím nejnarvanější, co jsem tu zažila. Člověk stál na jedné noze a ještě to nebyla jeho vlastní (ohraný vtip, haha). Zašla jsem cestou ze stanice ještě na nákup. Chtěla jsem si stejně koupit nějaký pití a když jsem viděla tohle, tak jsem neodolala a koupila teda ten zelený čaj :D
Photobucket

Žádné komentáře:

Okomentovat