Den 148. (čt) - Kjóto - Kijomizudera, Stříbrný pavilon

V osm hodin ráno nás autobus vyložil před hlavním nádražím v Kjótu. Poněkud rozespale jsme se vyhrabaly ven a vydaly se pěšky do objednaného hostelu, abysme si aspoň odhodily batohy. Všude se totiž běžně ubytovává až kolem tří hodin odpoledne, jenom tašku vám tam dovolí nechat dřív. Čekalo nás ale příjemné překvapení, protože náš pokoj už měli připravený a hodný maník v recepci nám rovnou dal klíče. Chvilku jsme si oddechly a daly si v jídelně gratis čaj, a pak už jsme vyrazily za dobrodružstvím :)

Nejdřív jsme zamířili do starých uliček lemovaných chrámy, které vedly směrem k notoricky známému chrámu Kijomizu, který stojí na kůlech na kopci nad městem. Cestou jsme měly štěstí a potkaly jsme dvě maiko (učednice na gejšu). Taky jsme šly kolem obří betonové sochy bohyně Kannon.


Po návštěvě Kijomizu jsme se rozhodly využít kjótské hromadné dopravy a dojet si ke Stříbrnému pavilonu. Vlaky v Kjótu nemají, jenom autobusy s nehorázně malinkatými sedátky (ale to je celojaponský problém).
Stříbrný pavilon Ginkakudži vůbec není stříbrný, protože z dokončení jeho povrchové úpravy sešlo. Sloužil jako šógunova výletní vilka a má moc hezkou zahradu.


Domů jsme se vrátily procházkou po tzv. Filozofově stezce, cestičce kolem potůčku, kudy prý denně chodil profesor Kitaró Nišida, filozof. Bohužel takhle v zimě ta stezka nevypadá nic moc, když tam nekvetou sakury.