První na řadě byla svatyně Fušimi Inari, která se nachází až kousek za městem.
Inari je šintoistické božstvo, které má pod palcem hodně věcí. Mimo jiné rýži, lišky a taky obchodní úspěchy. Fušimi Inari je vlastně komplex mnoha svatyní a svatyněk, které jsou rozesety po horách a spojují je cesty lemované červenými branami torii, které věnovali různé japonské firmy a obchodní společnosti. Na každém kroku taky narazíte na sochu lišky, či lištičky a maličké dřevěné makety bran torii. Celý okruh lemovaný branami je poměrně dlouhý a táhne se přes horu, takže jsme se rozhodly obejít jen menší část, abysme stihly ještě další výletování.
Když jsme došly zase zpátky na hlavní silnici, zjistily jsme, že nám zrovna ujel autobus a další jede až za hodinu, takže jsme se vydaly k nádraží pěšky. Po cestě jsme naštěstí chytily jiný autobus, který jel správným směrem. S ještě jedním přestupem do hodně nacpaného autobusu jsme dorazily ke Zlatému pavilonu Kinkakudži.
Zlatý pavilon je starší než ten Stříbrný, ale bohužel už není původní, což je na něm (opět bohužel) dost vidět. V roce 1950 ho vypálil šílený mnich, a tak ho Japonci v roce 1955 obnovili. Musím říct, že to trochu přehnali i s tím zlacením. Stejně jako Tokyo Tower, i Zlatý pavilon se mi zdá "postavený" trochu víc na legendě než na skutečnosti.
Po odchodu ze zahrad Zlatého pavilonu jsme přemýšlely, kde by se tak dalo najít něco dobrého s snědku. Šly jsme kousek ulicí a hle, objevily jsme velké kaitenzushi (suši jídelna, kde jezdí talířky po páse a můžete si vybrat, který chcete). Poslední volný stůl jakoby tam na nás čekal :) Ňam ňam ňam, to jsme si daly.
Žádné komentáře:
Okomentovat