První zajímavostí, kterou jsme potkali po vylezení z přístavu, byli krotcí jelínkové, kteří si tu volně chodí, tváří se velmi nevinně a otravují a okusují turisty. Jeden se mi na odpočívadle snažil sníst plastovou láhev a když jsem ho odehnala, začal zhrzeně oblizovat stůl.
Krátká procházka po promenádě nás dovedla až na pláž, ze které už byla vidět slavná Plovoucí brána torii.
"Plovoucí" torii je to proto, že při přílivu je její spodek zaplavený a vypadá to, jakoby plula (kdo by to řekl, co?). Při odlivu se k ní dá dojít suchou nohou. Torii je symbolický vstup do svatyně, a protože zdejší svatyně je na ostrově, "vstupovalo" se tam z vody.
Když jsme přišli, byl zrovna odliv. Všude se válely mořské řasy, a tak přijeli pánové s bagříčkem a začali vidlema řasy odklízet. Dělala jsem si legraci, že z toho odklizeného pak vyrábějí sušené řasy k jídlu. Slyšela mě vedlestojící Japonka a začala se smát :D
Po prohlídce hlavní svatyně Icukušima jsme vylezli ještě na kopec do chrámu Daišóin, který je jedním z nejvýznamnějších chrámů buddhistické sekty Šingon (založené mnichem Kúkaiem, známým jako Kóbó Daiši; mají tam jeho sochu). *nostalgicky vzpomíná na hodiny Základů japonského myšlení...*
Měli tam zvláštní pěšinku obklopenou malými soškami pěti set Buddhových učedníků. Každá soška měla jiný obličej. Celkově tam měli spoustu soch a sošek.
Při návratu k přístavu už torii plavala, ale jenom trošku. Když jsme jeli parníčkem zpátky na pevninu, zrovna zapadalo slunce. V Hirošimě jsme si ještě dali večeři, pak jsme zakoupili nějaké čtivo na cestu a nasedli zase do nočního busu směr Tokyo.
Celý výlet se vážně vydařil, organizace nezklamala a počasí bylo krásné :)
Fotky z Mijadžimy jsou v albu na str. 35-40.
Žádné komentáře:
Okomentovat