Byly jsme domluvený s Helenou, že půjdeme dopoledne na nákup do hjakuen-šopu a taky omrknout ceny do velkýho supermarketu, ale to nejdřív v osm. Takže jsem se v pohodičce nasnídala svých batáróru (alébrž malých houstiček, který chutnaj jako naše loupáky, ale bez máku) a studovala jsem různý papíry a předepisovala si příspěvky na blog na první dva dny :)
Ve třičtvrtě na devět jsem se vypravila a šla zazvonit na Helenu, že už půjdem. Protože jsme ale neměly žádný budíky, probudila jsem ji až tím zvonkem, chudáka :D Tak jsem jí dala hodinu na přípravu a vyrazila na obhlídku sama. Supermarket tu maj pěknej a hrozně vychlazenej. V podstatě nic tam nemaj levnější než v hjakuen-šopu, ale zase tam maj mnohem větší nabídku. Hlavně maso a med mě zaujaly, brzo tam zas zajdu. Maj tady hodně drahou zeleninu, ale na tu nám Tatjana poradila takovej malej krámek cestou do školy. Taky lahvová voda je dost drahá, takže zatím piju čaj a vodu z vodovodu, není špatná. Po obhlídce supermarketu jsem vyrazila do hjakuenu a nakoupila nudle, kari, další batáróru, takový sezamový sušenky se sojovkou a balení tří sešitů.
Tohle se dá koupit za 525jenů:
Šla jsem domů a chvilku tam okouněla, a pak jsem šla nabrat Helenu a vyrazily jsme znovu do supermarketu na ještě důkladnější obhlídku ve dvou. Je to cestou do školy, takže jsme pak šly dál okouknout ještě tu zeleninu. Fakt to tam maj docela dobrý, aspoň na zdejší ceny, tak jsme něco málo nakoupily a šly do školy, že zkusíme školní internet. Domů jsme odcházely až ve dvanáct a bylo docela horko. Měly jsme smluveno, že půjdeme v jednu s dalšíma holkama na Akihabaru (technická čtvrť) shánět mobily, ale moc se nám zrovna nechtělo, protože jsme se ještě chtěly najíst. Nakonec jsme to odřekly a daly si doma oběd. Vyrazily jsme tam samy někdy před třetí, když už nebylo takový vedro. Poprvé samy nadzemkou :) ale neztratily jsme se, i lístky jsme si koupily správný.
Vylezly jsme na Akihabaře s cílem shánět ty mobily a nějakou drogérii (a já i bonbóny e-ma :D ). Nejdřív jsme nevěděly, kudy kam, protože je to tam všechno obrovský a nad silnicí vedou koleje a ještě nadzemní silnice. Drogérii jsme ale sehnaly a šly jsme dál, co potkáme. Po chvíli motání se jsme se domotaly na správnou stranu kolejí a vešly do té "technické čtvrti". První dojem: *sbírá čelist ze země*. Bohužel to na fotkách není tak vidět, ale ty průhledy byly naprosto nereálný. Budovy proti obloze vypadaly jako namalovaný kulisy ze sci-fi 60. let. Ten zvláštní vzdušnej opar ale na fotkách není :( Celkem trefně jsme to popsaly jako Gotham city. Hned na rohu v prvním obchodě jsme pořídily adaptéry a mobily. Sice to bylo trochu veselý, protože ty prodavači neuměli (asi, nebo taky něchtěli umět) ani trochu anglicky, ale nějak jsme se dorozuměli.
Pak už jsme zapadly do elektronikou přecpaných menších uliček. To už se setmělo a všude svítily neony a chodily tam spousty lidí a všichni očumovali, co by si tak koupili. Na několika rozích postávaly všemožně barevné lolity a nabízely letáčky na pačinko herny a podobné legrácky. Před skoro každým obchůdkem stál jeden nebo víc vyřvávačů, držel ceduli s reklamou a křičel (vlastníma silama nebo do mikrofonu) slogany a uvítání a cpal vám letáčky.
Zcela znaveny dlouhým chozením a vyjednáváním s prodavači jsme zapadly do sámošky a koupily si onigiri s kuřecím a já si koupila borůvkový bonbóny e-ma :D Pak už jsme se vydaly na stanici a nasedly do vláčku a jely zase domů.
Večer jsme se snažily přijít na to, jak fungujou ty mobily. Mobil funguje a umí posílat maily na jakoukoli mailovou adresu, takže mi pište na katka@softbank.ne.jp ;) ale bez háčků a čárek prosím. Pokusím se odpovědět co nejdřív, ale protože se na tom trochu složitě píše, tak moje odpovědi nebudou moc dlouhé.
Žádné komentáře:
Okomentovat