Dneska byl v plánu rozřazovací test. Měl být už od devíti, takže jsme si museli "přivstat", protože cesta do školy trvá pěšky skoro 25 minut.
Nahnali nás do silně klimatizované učebny a uvítali na testu. Profesor Sató, co to uváděl, má čelist nehorázně podobnou Toshimu a trochu podobně i mluví :D ale učit nás prej nebude :(
Test trval tři hodiny. Na konci jsem už měla docela dost a znaky mi tancovaly před očima. Byl tam poslech, čtení, gramatika, ústní a písemná část, a pak zase gramatika a čtení. Kdybych si víc opakovala, tak bych to asi dala lepší. Stres a bolavá hlava taky trochu zapracovaly, ale tak co se dá dělat. Když mě daj do skupiny zaostalců, tak aspoň budu všemu rozumět.
Potom jsme šli do školní jídelny, že ji vyzkoušíme. První zkušenost nic moc. Dala jsem si levnej rámen (kudrnatý nudle) a byl celkem hnusnej. Příště zkusím něco jinýho. V jednu jsme měli sraz na studijním a vyplňovali jsme žádost o bankovní účet. Škola to za nás nějak hromadně vyřídí. Trvá to prý kolem tří týdnů. Sekretářka mi řekla, že to stipendium, o které jsem žádala, bych dostat měla. Tak doufám, že mi ho na ten účet začnou co nejdřív posílat. Všechny jsme si z recese objednaly kreditku s disney postavičkou (no vážně, viděli jste někdy na formuláři do banky možnost vybrat si kartu buď normální nebo disney?).
Odpoledne jsem strávila uklízením, praním a vařením večeře. V sušárně mě solidně pokousali komáři, tak jsem trochu flekatá. K večeři jsem si vyrobila svoje první onigiri - hrouda rejže s nečím vevnitř omotaná řasou. Dala jsem do nich vařený vajíčko a kousky mrkve (jo, mrkev ještě žije). Trochu se sice rozpadaly, ale jinak byly dobrý a jeden mi ještě zbyl na zejtra. U večeře jsme si trochu popovídaly s Ellyn o poplatcích za školy a bydlení. Ellyn je zatím trochu nemluvná, ale jinak mi přijde docela fajn. Při večeři nás taky navštívila naše paní kolejná, dala nám kopie naší smlouvy a říkala, že zítra někdo přijde, aby nám opravil větrák v koupelně.
Po večeři jsem zcela znavena popadla 'I am Spock' a na hodinu a půl jsem se do toho zabrala. Bylo to tak velmi sugestivní, až se mi z toho začalo chtít koukat na ty filmy, o kterých se tam píše... a tak jsem si pustila TOS: Space Seed a půlku ST: The Wrath of Khan. Pak už jsem měla vážně dost a šla jsem spát.
Postřeh dne: Pozor, nejedná se o vtip :D
Kolik Japonců je potřeba k pověšení jednoho zhruba dva metry dlouhého plakátu zhruba do dvoumetrové výšky? Odpověď: šest. Byli jsme svědky této velkolepé události opět cestou do školy. Dva zřízenci stáli každý na svém žebříčku a rovnali plakát do výšky. U každého žebříčku stál jeden "držeč" a hlídal stabilitu žebříčku. Pod plakátem poskakoval "postrkovač" a šťouchal do plakátu zespoda. Kousek od nich stál "dohlížeč" a kontroloval, jestli je plakát na obou stranách v patřičné výšce.
Tolik k umělým pracovním místům. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat