Tak jsem se prošla v tom slejváku na nákup. Když jsem šla tam, tak skoro nepršelo, ale když jsem šla zpátky, tak to stálo za to. Moje kalhoty, mikina a boty pak uspořádaly ve sprše seanci s větrákem. Použila jsem své nově nabyté znalosti a zmáčkla "vysoušení oblečení" a "teplý vánek" na dvě hodiny.
Zrovna když jsem dorazila z nákupu, přišla paní kolejná s krabicí, že nám nese net. Za chvíli přišel chlapík a zapojil nám to. Než jsme to rozjeli, tak už bylo moc pozdě na vaření oběda a musela jsem se chystat na tu přednášku.
Prošli jsme se ve slejváku, projeli se vlakem a metrem, opět se prošli a... přednáška stála za prd a žádná ukázka s koníčkama se nekonala, protože pořád lilo. Chjo, musím říct, že mě trochu mrzí ty peníze vyhozené za cestu. Šli jsme pak ještě na večeři, ale ta mě taky moc neoslovila. Dala jsem si karé raisu, ale bylo dost ostrý a úplně mi nechutnalo. (Stále nostalgicky vzpomínám na ten úžasný udon, co jsme měli na Ikebukuru.)
Nakonec jsem si pak doma uvařila ještě rejži s vajíčkem a posypala to řasou.
Dneska mě bohužel žádný vtipný postřeh nenapadá, tak snad příště.
Tohle byl jediný koníček, kterého jsme tam nakonec viděli:
Helena a mini-koníček
Vdaka klimatizacii sa aj mne podarilo prechladnut, tak si na seba davaj pozor. :)
OdpovědětVymazathlavne v skole, kde to mierne prehanaju. v izbe sa to da nastavit na miernejsi vanok. :D
Bari
Ve škole ta klimačka vážně stála za to. Myslím, že tam od teď budu chodit jenom se šálou a v kozačkách.
OdpovědětVymazat